Canisterapie Přerov

                         

Léčebné účinky canisterapie

Všechny druhy canisterapie mají zásadní význam pro klienty. Není neobvyklé, že canisterapeut a jeho pes jsou pro klienta jedinou "návštěvou z venku" a suplují tak roli rodinných příslušníků. Kromě pozitivních psychických účinků, které známe ze společenské formy canisterapie (AAA) lze canisterapii využít jako podporu léčby konkrétních zdravotních problémů (AAT) a tomu je věnována tato stránka.

Jak canisterapie léčí?

  • rozvíjí hrubou a jemnou motoriku,
  • podněcuje verbální i neverbální komunikaci
  • rozvíjí orientaci v prostoru a čase
  • pomáhá při nácviku koncentrace a paměti
  • rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou
  • působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci
  • na druhou stranu ale tam, kde je to třeba, psi podněcují ke hře a k pohybu
  • zároveň mají velký vliv na psychiku a přispívají k duševní rovnováze a motivaci

Canisterapeutičtí klienti

Canisterapie má výborné využití pro tělesně postižené (nejčasteji DMO, LMD, svalová dystrofie, epilepsie), pro mentálně postižené, pro klienty v rehabilitaci a jinak nemocné.

U autistů pozvolným a dlouhodobým působením může pes plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím.

Věková škála klientely je opravdu široká od kojenců po seniory v nejrůznějších prostředích - sociální, vzdělávací a zdravotnická zařízení, ale třeba i v rodině klienta.

Klienty mohou být také lidé celkově zdraví, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci. Například jsou evakuováni mimo domov v důsledku přírodní katastrofy, nehody nebo teroristického útoku, lidé momentálně přebývající v azylových domech apod. V těchto případech se canisterapie využívá především k odbourání stresu.

Pro provozování cílené terapie je vždy za potřebí kromě psovoda (canisasistenta) a jeho psa také odborník, který vede klienta - terapeut.

 

Metoda a její účinky

Canisterapie má vliv na psychologickou  a sociálně-integrační stránku člověka. Vliv je tedy zásadně dvojí – psychosociální a fyziorehabilitační. Kontakt se psem představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se cítí opuštěně. Canisterapeut může psem aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se (mluvenou řeč, neverbální projevy atd.) ale i motoriku (chůzi, pohyb paží, rukou a prstů atd.). Formou terapie – po stanovení si cíle s klientem – lze úzce spolupracovat s logopedem, fyzioterapeutem, pedagogem, psychologem, ergoterapeutem, gerontologem, psychoterapeutem, zdravotním personálem atd.

Canisterapii lze úspěšně zařadit do okruhu sociální rehabilitace. Vykonavatel této činnosti však musí mít kompetence v oblasti kynologie a etologie psa i sociálních dovedností (komunikace s lidmi, empatie, zvládání krizových situací, náhled do psychologie člověka, znalost diagnóz zejména cílové skupiny, kterou psem ovlivňuje apod.).

Polohování

Technika polohování v canisterapii značí zejména dvě techniky – polohování relaxační a polohování rehabilitační. V obou případech speciálně trénovaného psa na tuto techniku „přikládáme“ pokud možno k odhaleným částem klientova těla, které chceme stimulovat = prohřát, uvolnit, aktivovat, aby si je klient uvědomil. Pes má fyziologickou tělesnou teplotu oproti člověku o cca 1,5–2 stupně Celsia vyšší. Dochází k prohřátí a hlubokému prožitku čití v místech kontaktu se psem (tj. v ohybu kolenou, boky těla klienta ležícího na zádech či na břiše, záda klienta ležícího na boku, plosky nohou, šíje, tvář a temeno…). Ideální je obložit klienta více terapeutickými psy. Největší výsledky jsou vidět u lidí trpících svalovými křečemi (spasticita) nebo třesem. Polohování je pro psa velmi namáhavé, nemělo by trvat déle než 15–25 minut v kuse. Běžně se výsledky polohování začínají projevovat již po 7. až 12. minutě. Úkon by měl probíhat v teplém, klientovi i psu příjemném prostředí bez rušivých vlivů (ruch – pohyb, pach, zvuky), jinak nemá účinnost. Tato technika byla poprvé zveřejněna a popsána v ČR – v Brně, českými canisterapeuty.

Metoda polohování existuje ve fyzioterapii již od 50.let 20. století. Jde o to, že pokud se postižený klient nemůže hýbat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, blokaci a procvičili svaly. Pes v polohování nahrazuje polštáře, které klienta podpírají, díky své teplotě působí na klienta velmi příjemně a díky dýchání psa se většinou zklidní i dech postiženého. Při polohování dochází k velkým zlepšením, největší výsledky jsou vidět u lidí trpících svalovými křečemi nebo třesem.