O nás

Jsme canisterapeutický tým fenka Adélka a její panička Lenka. Jsme členky canisterapeutického sdružení Jižní Moravy.

Adélka

jsem zlatá retrívřice s velmi vlídnou povahou a vrozenou touhou pomáhat lidem. Největší odměnou je pro mě pohlazení. S mojí paničkou Lenkou se snažíme pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba a věřte mi, že není lepší pocit, než když se rozzáří dětský úsměv po tom, co si na mě mohou děti lehnout, a že já dokáži bez hnutí ležet jak dlouho to po mě vyžadují a nedělá mi to žádný problém. Ale jsem spokojená i když jdeme navštívit velké lidi do hospice, kteří jsou rádi, když nás vidí a mohou se semnou pomazlit a to já se snažím jak nejlépe můžu, protože vím jak je důležité, aby se tito velcí dvounožci rozveselili a těšili se na naši další návštěvu.

Moje panička mě samozřejmě vycvičila jak nejlépe mohla a že jí to někdy semnou dalo pěknou práci, protože my pejsci občas nemáme své dny a někdy nám to trvá, aby jsme vás dvounožce pochopili, co vlastně po nás chcete. Panička je ale semnou moooc spokojená a říká, že jsem šikovná holka. A to je pro mě ta největší odměna, když je panička šťastná a to já se potom snažím ještě více. A taky jsem jí to předvedla při canisterapeutických zkouškách, kde jsem byla nelepší ze všech a to pak byla doma odměna, mňam mňam.

Tak už se na vás lidi těším, až budu moci za vámi přijet na návštěvu a uvidím zase rozzářený úsměv na vašich rtech.

Lenka

Od  roku 2003 pracuji jako psovod u AČR a proto jsem se rozhodla vycvičit pejska, který bude pomáhat těm nejzranitelnějším. Canisterapii se věnuji ve svém volném čase a největší pomocnicí je mi samozřejmě Adélka, ale i moje dvě dcerky, na kterých si všechny praktiky k vykonávání canisterapie zkouším, takže jsou to moji malí figuranti a těm samozřejmě patří také velký dík. A v neposlední řadě jsou i mími  pomocníky kamarádi a kolegové od armády i policie a z kynologického klubu v Přerově.   Pro canisterapii jsem se rozhodla po tom, co mi zemřela máma na rakovinu a v posledních chvílích života jsme s ní byli v hospici na Svatém Kopečku, kde nyní s Adélkou docházíme a proto vím, jak můžeme těmto lidem v jejich utrpení alespoň trošičku ulevit, aby zapoměli a na chvíli se rozveselili, protože nikdo nechce být na sklonku života sám. To samozřejmě ale není naše jediná činnost, prioritou jsou samozřejmě lidé s různými telesnými i mentálními hendikepy, kterým praktika canisterapie dokáže velmi pomoci.

Pár momentků ze zkoušek ve Vyškově

A tohle jsou naši canisterapeutičtí kolegové